Hlubinná abreaktivní psychoterapie

Andrej Dragomirecký

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Tisk

Živnostenský zákon


V současné době platná novela živnostenského zákona se snaží omezovat ty, kteří pracují jako léčitelé, psychoterapeuti atd. Není to nic jiného, než projev cechovních snah, kdy cech lékařů resp. psychologů se domáhá zákonem toho, aby měl co nejméně konkurentů. Navíc je to situace, kdy jedna názorová škola využívá situace dané „historickým vývojem“ k tomu, aby si uzurpovala právo na „jedině správný vědecký pohled“ na věc. Z ideologického hlediska je to přežívání materialismu ve vědě – správné je jen to, co odpovídá „vědeckému pohledu“ prosazovanému státem. Vědeckost je tomto případě dána hlavně lpěním na materialistickém přístupu, který nechce vidět jiné skutečnosti, než ty, které sám uzná za vhodné.

Dále se domníváme, že postoj, který v současnosti platné znění živnostenského zákona reprezentuje, je v rozporu s Deklarací lidských práv, tak jak byla tato práva formulována a k nimž se naše republika oficiálně hlásí. Z tohoto hlediska by pravděpodobně stálo za úvahu, zda by nebylo vhodné obrátit se na Ústavní soud se žádostí o přešetření, zda platná podoba živnostenského zákona je v souladu např. s článkem 28 dále uvedené Všeobecné deklarace lidských práv, protože podle tohoto článku platí, že: „Každý je při výkonu svých práv a svobod podroben pouze takovým omezením, která stanoví zákon výhradně pro to, aby bylo zajištěno uznání a zachování práv a svobod ostatních.“

V případě živnostenského zákona jsem ale omezován již nad tuto míru, protože mi de facto znemožňuje vyhledat si pro své léčení toho koho chci, ale musím si vybírat jen mezi těmi, které mi vnucuje zákon. Podobně bychom se mohli dívat i na to, že nás stát nutí, abychom peníze, které ze svých platů dáváme na zdravotní pojištění vydávali opět jen způsobem, který tento stát uzná za vhodné. I zde bychom měli mít svobodu volby toho, zda za své peníze dostaneme jen někým jiným zvolené a vybrané služby, nebo zda si můžeme zvolit ty, které sami pokládáme za vhodné.

Jako svobodný a svéprávnosti nezbavený občan chci mít svobodu volby v tom, abych, v případě že onemocním, se mohl léčit u člověka, kterého sám uznám pro tyto účely za vhodného. A je lhostejné, zda to bude absolvent Karlovy nebo jiné university, žák afrického šamana nebo samouk. Co bych v takovém případě jako potenciální pacient vyžadoval by bylo, aby každý, kdo mi bude nabízet nějaké léčitelské služby, byl povinen informovat mne poctivě o odborném vzdělání, kterého se mu dostalo – ať už to bude, jak již bylo řečeno, absolvent univerzity nebo samouk. Podstata je v tom, aby tyto informace byly pravdivé. A pak by mělo být již jen na mě, jak se rozhodnu a koho si zvolím. Nevím, proč bych se měl jít léčit (např. v případě psychických problémů) k našim psychiatrům jestliže vím, že podstata fungování psychiky jim není známa a že jejich práce spočívá převážně v potlačování symptomů nemocí, místo v odstraňování příčin problémů. Totéž platí, v nepatrně pozměněné podobě, o službách psychologických.

Vím o čem hovořím. A protože se dá očekávat, že lobby lékařů a renomovaných psychologů nebude s výše uvedenými výroky souhlasit, navrhuji zde veřejně tento způsob ověření pravdy:

Nechť jsou vytvořeny tři stejné kontrolní skupiny lidí s psychickými potížemi (jak velké a jak je vytvořit – na to již existují v psychologii metodické postupy. (Je samozřejmé, že pacienti, kteří by byli účastníky tohoto experimentu, by museli předem souhlasit s tím, že s nimi v rámci experimentu bude nakládáno podle toho, jaký osud jim určí los.) Po jejich vytvoření by rozhodl los, která z nich bude léčena postupy, které dnes naše medicina považuje za optimální – tou by se zabývali dle svého uvážení lékaři nebo psychologové, druhá skupina by získala pomoc prostřednictvím hlubinné abreaktivní psychoterapie, kterou bych poskytl já se svými žáky a třetí skupina by byla ponechána bez pomoci. Při takto organizovaném experimentu by se velice rychle ukázalo, na čí straně je pravda. Ani medicina, ani stávající materialistická psychologie ovšem na takový pokus pod nejrůznějšími záminkami nebudou ochotny přistoupit. Pak je ale nutné si uvědomit, že ztrácejí morální právo tvrdit to, co dnes tvrdí. Popsaný experiment by také prokázal, že i stávající podoba živnostenského zákona je špatná!

Snad je vhodné ještě poznamenat, že každý si ze zákona platíme nemocenské pojištění a že by bylo vhodné a žádoucí, aby každý mohl sám za sebe rozhodovat o tom, jak bude použito peněz, které si odkládá pro případ nemoci.

Pro informaci uvádíme v dalším znění Všeobecnou deklaraci lidských práv. Zní takto:

Všeobecná deklarace lidských práv


Článek 1
Všichni lidé se rodí svobodní a rovní v důstojnosti a právech.

Článek 2
  1. Každý je oprávněn ke všem právům a svobodám, jež stanoví tato deklarace, bez jakéhokoli rozdílu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.
  2. Dále nebude činěn žádný rozdíl z důvodu politického, právního nebo mezinárodního postavení zemí nebo území, k nimž osoba přísluší.

Článek 3
Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.

Článek 4
Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví.

Článek 5
Nikdo nesmí být podrobován mučení nebo krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu.

Článek 6
Každý má právo, aby byla všude uznávána jeho právní osobnost.

Článek 7
Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou zákonnou ochranu bez jakéhokoli rozdílu.

Článek 8
Každý má právo na účinnou ochranu před příslušnými vnitrostátními soudy proti činům, které porušují základní práva, jež jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem.

Článek 9
Nikdo nesmí být svévolně zatčen, zadržen nebo vyhoštěn.

Článek 10
Každý má stejné právo, aby byl řádně a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, pokud jde o určení jeho práv a povinností nebo o jakékoli trestní obvinění proti němu.

Článek 11
  1. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo být považován za nevinného, pokud není prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly dány veškeré záruky nutné pro jeho obhajobu.
  2. Nikdo nesmí být odsouzen pro nějaký čin nebo opomenutí, které v době, kdy byly spáchány, nebyly podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem.

Článek 12
Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst.

Článek 13
  1. Každý má právo volně se pohybovat a svobodně si volit bydliště uvnitř určitého státu.
  2. Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země.

Článek 14
  1. Každý má právo vyhledat si v jiných zemích před pronásledováním útočiště a používat tam azylu.
  2. Tohoto práva se nelze dovolávat v případě stíhání vznikajícího na základě nepolitických trestných činů.

Článek 15
  1. Každý má právo na státní příslušnost.
  2. Nikdo nesmí být svévolně zbaven státní příslušnosti ani práva svou státní příslušnost změnit.

Článek 16
  1. Muži i ženy, jakmile dosáhli zletilost, mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodů rasových, národnostních nebo náboženských, uzavřít sňatek a založit rodinu.
  2. Sňatky mohou být uzavřeny pouze se svobodným a plným souhlasem nastávajících manželů.
  3. Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu společnosti a státu.

Článek 17
  1. Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými.
  2. Nikdo nesmí být svévolně svého majetku zbaven.

Článek 18
Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství.

Článek 19
Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu. Toto právo nepřipouští, aby někdo utrpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.

Článek 20
  1. Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování.
  2. Nikdo nesmí být nucen stát se členem nějakého sdružení.

Článek 21
  1. Každý má právo účastnit se na vládě své země.
  2. Každý má právo na rovný přístup k veřejným službám ve své zemi.
  3. Základem vládní moci budiž vůle lidu. Tato vůle má být vyjádřena pravidelně konanými a řádně prováděnými volbami, na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva tajným hlasováním.

Článek 22
Každý člověk má jako člen společnosti právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu národním úsilím i mezinárodní součinností a v souladu s organizací a s prostředky příslušného státu byla zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti a k svobodnému rozvoji jeho osobnosti.

Článek 23
  1. Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti.
  2. Každý má bez jakékoli diskriminace nárok na stejný plat za stejnou práci.
  3. Každý kdo pracuje, má nárok na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samému a jeho rodině živobytí, odpovídající lidské důstojnosti, a která by byla doplněna, kdyby to bylo třeba, jinými prostředky sociálního zabezpečení.
  4. Na ochranu svých zájmů má každý právo zakládat odborové organizace a přistupovat k nim.

Článek 24
Každý má právo na odpočinek a zotavení, zejména také na na rozumné vymezení pracovních hodin a pravidelnou, placenou dovolenou.

Článek 25
Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt, čítající v to potravu, šatstvo, bydlení, lékařskou péči a nezbytná sociální opatření. Má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při pracovní nezpůsobilosti, při ovdovění, ve stáří nebo při ostatních případech ztráty výdělečných možností, jež nastaly okolnostmi, nezávislými na jeho vůli.

Článek 26
  1. Každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je bezplatné, alespoň v počátečních a základních stupních. Základní vzdělání má být povinné.
  2. Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti.

Článek 27
Každý má právo na to, aby vládl takový společenský a mezinárodní řád, ve kterém by práva a svobody, stanovené v této deklaraci, byly plně uskutečněny.

Článek 28
Každý je při výkonu svých práv a svobod podroben pouze takovým omezením, která stanoví zákon výhradně pro to, aby bylo zajištěno uznání a zachování práv a svobod ostatních.


Jaký je Váš názor na předloženou problematiku? Napsat můžete buď písemnou formou (kontakt na autora této stránky (viz sekce: Kontakty na autora této stránky), nebo poslat mail na adresu: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript